Slovo na konec

Vážení čtenáři,

nadešel čas ohlédnout se zpět a zhodnotit, o čem jsme Vás na našem blogu v uplynulém období informovali, o jakých problémech týkajících se terorismu v Indii jsme pojednávali a shrnout to nejpodstatnější, co je třeba při studiu terorismu v této oblasti brát v úvahu.

Indie je velká a velice rozmanitá země a jak jsme postupem času zjistili, má také mnoho specifických, někdy menších, ale i velkých problémů. Pro přehlednost je možné geograficky vymezit několik problematických zón na území Indie, které by mohly charakterizovat ty nejzávažnější hrozby. Jak si však dále ukážeme, souvisí s nimi mnoho dalších socio-kulturních okolností. Jsou to tyto oblasti:

• Severovýchodní Indie
• Džammú a Kašmír
• „Rudý koridor“

Mimo to mohou existovat i další oblasti, ve kterých v minulosti působilo určité napětí, jako třeba v Pandžábu nebo na drávidském jihu indického subkontinentu, zde také například ve spojení s interním problémem Šrí Lanky, kde působí drávidští Tamilové, žijící také v Indickém státě Tamilnád, který hraje, mimo centrální indickou vládu, také svou specifickou roli v průběhu konfliktu na sousedním ostrově. Zatímco totiž centrální indická vláda podporuje vládu na Cejlonu, Tamilnád se naproti tomu staví za tamilské Tygry osvobození tamilského Ílamu (Liberation Tigers of Tamil Eelam, LTTE). O těchto vztazích se můžete dozvědět něco více na blogu našich kolegů – Martina Sigmunda a Renaty Bartoškové – kteří neopomenuli ani právě tento indický faktor¹. Co se týče Indie samotné, zde však v současnosti nedochází k ničemu závažnému a to ani v případě Pandžábu, jenž v minulosti představoval jeden z největších problému státní integrity. Snahy o vytvoření samostatného Chálistánu opadly, když byly zdejší radikální aktivity eliminovány zákrokem indické armády.

Severovýchodní Indie

Podívejme se tedy nyní na první vytyčenou oblast – Severovýchod Indie. Bývá někdy označována jako „Sedm sester“, jelikož se na tomto území rozkládá sedm svazových států Indické republiky. Jsou to Arunáčalpradéš, Asám, Manipur, Megháláj, Mizórám, Nágáland (neboli Nágsko) a Tripura. Tato nejchudší oblast celé Indie, přívěšek spojený s vlastní Indií úzkým tzv. Asámským koridorem, který vznikl v roce 1947 vyříznutím islámské části Bengálska (dnešní Bangladéš), představuje výrazně multietnickou zónu. Jazyky kmenů a národů zde žijících jsou jak indoevropského původu², tak z jazykové rodiny sinotibetské (tibetské a barmské kmeny) a austroasijské jazykové rodiny (mundské a monsko-khmérské jazyky). To znamená, že zdejší obyvatelstvo je etno-lingvisticky poměrně blízké obyvatelstvu za západními hranicemi. Můžeme ji tak považovat za součást širší Indo-čínsko-myanmarské zóny nestability³, která zahrnuje také sousední Myanmar a přilehlé oblasti jihozápadní Číny. Mezi nejaktivnější národy v odporu proti centrální moci patří Nágové v Nágsku a Manipuru, Kukiové v Manipuru a Bódové v Asámu. Je však možné, že se objeví snahy obnovit i kdysi samostatné knížectví Manipur a Tripura, které Indie anektovala jako svazová teritoria v roce 1956 a 1963. Za příčiny teroristických akcí, hlavně v podobě přepadení, včetně policejních stanic, je označována chudoba a problémy s drogami, kterých je zde velmi mnoho. Je pravděpodobné, že na vývoj v této oblasti bude mít vliv za hranicemi, především v Myanmaru, kde vládne vojenská junta, ale kde především proti centrální moci již dlouhou dobu bojují mnohé národy jako jsou Šanové, Karenové, či Arakánci. Vyskytuje se zde i přeshraniční spolupráce teroristů, ale také spolupráce Indie a Myanmaru v boji proti nim. Etnika žijící na území Indie se nacházejí v daleko demokratičtějším, ač nesmírně chudém prostředí. Otázkou do budoucna se zde jeví, jak se bude situace vyvíjet po demokratizaci režimů v Myanmaru (na ten v dnešních dnech tlačí mezinárodní veřejnost a OSN) a v Číně. Z hlediska terorismu ale není tato oblast tak nebezpečná, jako ty následující, především z prostorového hlediska.

Džammú a Kašmír

Tento indický stát je dnes pouze oklešťeným územím někdejšího kašmírského regionu. Část z něj zpravuje Pákistán jako Ázád Kašmír (Svobodný Kašmír) a Severní teritoria a zbytek Čínská lidová republika jako Aksai Chin (oblast západního Ladákhu). Osud této oblasti je těžce postižen několika indicko-pákistánskými konflikty. Maháradžovi Hari Singhovi se sice podařilo připojit Džammú a Kašmír za příslib ochrany k Indii, nicméně faktem nadále zůstává, že je oblast obydlena převážně muslimy, kteří žádají samostatnost nebo připojení k Pákistánu.

Radikální islamistické skupiny, které se zde za tímto účelem zorganizovaly, nebojují jen proti Indické armádě na domácí půdě, ale provádějí teroristické útoky na území celé Indie. Na svém účtu mají mnoho bombových útoků na ulicích, v hotelích či ve vlacích, v nedávné době si zřejmě připsali také profesionálně zorganizovaný teror uprostřed největšího indického města, Bombaje. Nesmíme zapomenout, že členové některých teroristických skupin byly vycvičeni v Pákistánu, vyskytují se informace, že možná i bývalými příslušníky pákistánské armády. S obviněním pákistánské vlády z podpory přeshraničního terorismu je však nutné zacházet opatrně. Indická média to berou jako žhavé téma, avšak bez toho, aniž by byly poskytnuty přijatelné důkazy, se to dá považovat za populismus. Více o indicko-pákistánských vztazích najdete na blogu našich dalších kolegů – Anety Tutkové a Barbory Prátové⁴.

Je možné, že se tento zdroj terorismu stane v budoucnu jedním z hlavních terčů boje proti mezinárodnímu terorismu, který již několik let vede americká zahraniční politika. Již dnes jsou vidět snahy o dialog na toto téma mezi Spojenými státy na jedné straně a Indií a Pákistánem na straně druhé. Se druhým jmenovaným již USA spolupracuje v oblasti afghánsko-pákistánské hranice. Z hlediska prostorového rozšíření do velkých indických měst daleko od území Kašmíru i rozsahu útoků, je tento terorismus velkou hrozbou pro bezpečnost v Indii.

„Rudý koridor“

Je to prostor táhnoucí se od hranic s Nepálem přes Bihár na severu až do Dandakaranyanského regionu (lesní oblast střední Indie), po východní polovině Indie až po jižní cíp Ándhrapradéše. V této oblasti se značně rozšířilo radikální maoistické komunistické hnutí, jehož počátky se táhnou zpět do koloniální doby. K velkému zlomu došlo v roce 1967 v Naxalbari, kde proběhlo rolnické povstání v čele s odtrhnuvší se skupinou nejradikálnějších členů Komunistické strany Indie – Marxisté. Následovalo ještě období vzájemných bojů mezi jednotlivými komunistickými frakcemi, až nakonec vznikla dnes nejmocnější maoistická organizace Komunistická strana Indie – Maoisté (Communist Party of India – Malost, CPI-Maoist.

Od vzniku svého vzniku je tato strana (skupina) aktivní ve 156 okrscích 13 států Indie, a to v Ándhrapradéši, Čhattísgarhu, Džhárkandu, Biháru, Uríse, Uttarpradéši, Madhjapradéši, Maharášhtře, Západním Bengálsku, Karnátace, Tamilnádu, Uttarančálu a Kérale. Strana se snaží navázat a rozšířit působnost v několika dalších státech, jako je Gudžarát, Harijána, Paňdžáb, Rádžastán a Himáčalpradéš. Největším problémem je, že tito maoisté fakticky ovládají velké části indického území, včetně zhruba jedné pětiny veškerých indických lesních prostorů, kde zřizují maoisté své tábory a dokonce pořádají stranické mítinky. Jak jsem na našem blogu informovali, mají určitý vliv i na volební proces. Těší se i jisté podpoře té nejchudší vrstvy obyvatelstva, své členy získávají často z řad studentů.

Revoluční maoistické hnutí sleduje jeden velký cíl. Záměrem CPI- Maoist je mít souvislý úsek Indie pod svým vlivem a kontrolou a poté celé výše zmíněné pásmo „osvobodit“. Velké části území již mají pod svou kontrolou a terorizuje zde obyvatelstvo, které se nestaví na jejich stranu, útočí na policejní posádky a jiné bezpečností jednotky. Maoisté disponují obrovským množstvím, sice zastaralých či podomácku vyrobených, avšak účinných zbraní. V některých oblastech dokonce vytvořily z dobrovolníků doslova pravidelnou armádu. Je pravděpodobné že se budou snažit také o širší spolupráci s ostatními maoistickými skupinami působícími v jižní Asii, včetně Komunistické strany Nepálu - Maoisté (CPN-M) a Komunistické strany Bhútánu - Maoisté (CPB-M). Vzhledem k tomu, že v Nepálu již vládne komunistická strana, která zrušila monarchii, je možné, že se projeví jeho podpora komunistickému hnutí v Indii.

Problémy boje proti terorismu

S řešením problematiky terorismu jsou spojena mnohá úskalí. Jednak je to, v případě severovýchodu a naxalitů, nemožnost adekvátních policejních či vojenských zákroků proti rebelům. Ti ovládají často těžce dostupné lesní a horské oblasti, ve kterých se dobře vyznají a prakticky v nich žijí, takže jsou na ně zvyklí a jsou v jejich prostředí vycvičeni. Státní ozbrojené složky nemají tak kvalitní výcvik v těchto oblastech a často proti ozbrojencům vůbec nic nezmůžou. Řešením by se jevil jedině přísun velkého množství financí, což by však patrně zatížilo státní rozpočet.

V případě islamistického terorismu, se indická vláda ocitá v téměř neřešitelné situaci. Často je jí vytýkána nevole k zákrokům proti teroristům, přílišná opatrnost a zdrženlivost. Naopak pokud proti nim řádně zasáhne, sklidí kritiku, že postupovala nepřiměřeně a s náboženskými předsudky. Jeden vysoký státní úředník z ministerstva vnitra to vyjádřil slovy: "Pokud rozmístíme armádu, jsme zrůdy. Ale pokud to neuděláme, pak necháváme teroristy zvítězit."⁵ Velkou zásluhu na kritice vlády nesou média.

Jednoduše lze říci, že Indie postrádá komplexní strategii pro boj proti terorismu, která by analyzovala veškeré souvislosti a načrtla možné řešení. Taková strategie by se zřejmě neměla zabývat pouze s vojensko-strategickými okolnostmi, ale také ekonomickými zdroji a důkladně také jevy společenskými. Strategie by měla zahrnovat i rozsáhlou spolupráci se sousedními zeměmi. Pomoc Spojených států by mohla rovněž přispět k řešení situace. Nesmí ale dojít k osočení celých náboženských či etnických skupin. Jak je možné vidět, například muslimská náboženská obec se od teroristických útoků zásadně distancuje.

Poznámky:
¹ Sigmund – Bartošková. Bezpečnostně - politická situace na Srí Lance. URL: <http://srilankabezpecnost.blogspot.com/>
² Ty však tvoří jen nepatrný zlomek ze zhruba 420 jazyků, kterými se na severovýchodě Indie mluví, navíc z toho pouze dva – asámština a bengálština, jsou autochtonní (Baar, 2002, str. 185)
³ Baar, V. Národy na prahu 21. století: Emancipace nebo nacionalismus? 2. vyd., Šenov: nakl. Tilia, 2002. 274 s. ISBN 80-86101-66-5
⁴ Tutková – Prátová. Bilaterální vztahy mezi Indií a Pákistánem. URL: <http://indieapakistan.blogspot.com/>
⁵ India’s Terrorism Dilema. [online]. [cit. 8.12.08, URL: <http://www.businessweek.com/globalbiz/content/aug2008/gb2008088_409587.htm>

Ozvuky "Bombaje 26/11"

Krvelačné běsnění deseti teroristů, kteří obsadili několik míst v obchodním centru Bombaje, včetně hotelu Tádž Mahál a Oberoi, bylo zastaveno v sobotu 29. listopadu. Na místě s jinak dokonalou pohlednicovou atmosférou, bylo zastřeleno, umučeno nebo granáty zabito až 200 lidí (podle některých zdrojů minimálně 195), včetně dvou desítek cizinců a asi 20 příslušníků bezpečnostních jednotek. Okolo 300 osob bylo zraněno. Teror trval nekonečných 60 hodin.

K útokům se oficiálně přihlásila do té doby neznámá skupina Dekánští mudžáhedínové (Deccan Mudjahideen). Ovšem jediný přeživší útočník při výslechu údajně vypověděl, že je Pákistánec, což potvrdilo již vyskytující se obavy, že by útok mohl být naplánován z Pákistánu. Objevily se mnohé otázky. Kdo například teroristy tak kvalitně vycvičil, když u sebe měli dokonce tašky s mandlemi, kterými doplňovali nezbytnou energii, zatímco byli těžce zabarikádovaní v hotelových pokojích. Ve výzbroji měli moderní techniku, mimo kvalitních zbraní, včetně granátů, také GPS, mobilní a satelitní přístroje, kterými udržovali neustále kontakt se sousední zemí.

V médiích podezření padlo na militantní skupinu Laškáre Tojbá (Lashkar-e-Toiba), která vede válku proti Indii v Kašmíru. Jak se časem ukázalo, nitky Laškáru sahají hlouběji do Indie. Některé prvky práce teroristů jsou údajně podobné Laškáru. Odlišným prvkem jsou zcela určitě granáty, kterými bombajští teroristé zcela volně zabíjeli. Poblíž epicentra útoku byly nalezeny také gumové čluny, kterými se teroristé na místo pravděpodobně dopravili. Indické námořnictvo oznámilo, že vypátrali rybářskou loď se jménem Kuber, na které se mohli dopravit z blízkého gudžarátského přístavu, odkud vyplula, do blízkosti Bombaje.

Otázky o podílu Pákistánu na útocích a o mnoha jiných aspektech pojících se k útoku, se na veřejnosti a v médiích objevuje mnoho. Mnoho lidí bere v úvahu, že by to mohla být provokace Pákistánu. Dokonce se objevil názor, že jde o snahu blokovat Obamův plán na izolaci Al-Kájdy. Reakce indické vlády by totiž mohla podkopat kampaň pákistánské armády, která se snaží o eliminaci militantních islamistů na hranicích s Afghánistánem. V konečné důsledku mělo dojít k ozbrojené konfrontaci mezi oběma jadernými mocnostmi, "nejlépe" válečnému konfliktu, čímž by byla odpoutána pozornost od teroristických organizací na pákistánsko-afgánské hranici. Spojené státy, které operují na opačné straně hranice, by se tak dostaly do nevýhodné pozice a také by pravděpodobně ztratily výhodu v podobě Pákistánu jako jejich nového partnera.

Bohužel, o situaci se zatím aktivně zajímají pouze média. Kritika se snáší na indickou vládu. Odborníci se zaměřili na roli Pákistánu, obyčejní lidé však cítí selhání na straně vlastní vlády. Podle obyvatel současná vláda není schopná postavit se k situaci čelem a zajistit v zemi bezpečnost. Její jednání je prý neefektivní a kladou otázku, zda má vůbec vůli čelit tak velkému problému. Tisíce lidí, kteří už na druhý den po zneškodnění deseti teroristů, vyšli do ulic a shromáždili se na svíčkovou vigilii po celé Bombaji. Mezi nimi bylo mnoho lidí, hlavně těch mladších, kteří zároveň protestoval proti politikům u moci a atmosféra připomínala protesty proti válce ve Vietnamu v USA v 60. a 70. letech. Slova jedné učitelky penzistky zněla: "Už nechceme vidět plakáty křenících se politiků po celém městě"¹. Její syn dodal: "Jsem naštvaný. Naštvaný na systém. Naštvaný sám na sebe... Toto není Bombaj kterou jsem znal, Bombaj kterou jsem miloval. Toto je Mumbai."² Neustále jsou slyšet hlasy běžných občanů, kteří jsou již po takto tragické události odhodláni se osobně aktivizovat, slibují protesty. "Je čas pro změnu", říkají.

Velkým hybatelem a organizačním "činidlem" protestů se staly, podobně jako tomu bylo po útocích v Madridu v roce 2004, SMS zprávy, kterými se lidé řetězovitě informují o nadcházejících činnostech. Velice silným dojmem působí výpověď sedmadvacetileté Tariky Vaswani, která pracuje v nevládní organizaci GiveIndia:

"Jenom den po začátku útoku, když ještě stále probíhal, jsem obdržela SMS abych v 9 hodin ve svém okně zapálila svíčku. Přeposlala jsem to pár mým přátelům, a moje rodina se divila - co dobrého tvoje svíčka přinese, zeptali se mě. Odradit jsem se však nenechala - lepší malé gesto solidarity, než jen sedět na gauči a sledovat jak se ta tragédie odehrává v televizi. (jako v pouhém akčním filmu... pozn. red.) Nadchlo mne, když jsem uviděla malinkaté světýlka ve spoustě sousedních oken."

Tarika pokračuje:

"Nevěřím, že nechat politiky jen tak jít, je nějaké řešení toho, co se stalo. Nemůžou jen zvednout ruce a odejít - chceme zodpovědnost, chceme odpovědi! Kam šly naše peníze z daní? Proč policie a bezpečnostní služby nezískaly adekvátní finance, když tito politici stylově cestují po celém světě?"³

Zdroj: http://d.yimg.com/us.yimg.com/p/nm/20081206/2008_12_04t081453_450x317_us_india_mumbai.jpg?x=400&y=281&q=85&sig=pof0OrtE129.yfWChKzQ9Q--

Chtěli bychom vyjádřit upřímnou soustrast všem obětem bombajské tragédie a jejich pozůstalým. Přejeme indickým občanům, aby měli vůli pokojně veřejně vyjádřit svou nespokojenost a dostalo se jim jasných a pravdivých odpovědí na to, co se stalo. Ale také co bude dál. FriSko

¹Peace marches all over Mumbai [online]. [cit. 5.12.08, URL: http://timesofindia.indiatimes.com/articleshow/3777015.cms]
²Ibid.
³Mumbai youth rally againt terror [online]. [cit. 5.11.08, URL: http://www.rediff.com/news/2008/dec/02mumterror-mumbai-youth-rally-against-terror.htm]

Zdroje:
The Times of India [cit. 5.12.08, URL: http://timesofindia.indiatimes.com/]
Times Online [cit. 5.12.08, URL: http://www.timesonline.co.uk/]
Rediff News [cit. 5.12.08, URL: http://www.rediff.com/news/]
Yahoo News [cit. 5.12.08, URL: http://news.yahoo.com/]

ROZHOVOR se studentkou FAMU - v současné době stážistkou na ambasádě v Indii

Na základě kontaktu, se nám podařilo navázat spojení s Češkou, která odcestovala na dva měsíce do indického hlavního města Dillí. Mgr. Šárka Slezáková vystudovala Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně - bohemistika a společenské vědy a v současnosti studuje 4. ročník FAMU – obor režie dokumentárního filmu. Její práce v Indii se dělí na dvě oblasti. Pracuje pro českou ambasádu jako stážistka, pomáhá s běžnou agendou (vyhledávání údajů, týkajících se indické zahraniční politiky, vztahů Indie – ČR apod.) a kancelářskou prácí (výroba pozvánek, maily, dopisy, telefonáty apod.) Druhou oblastí je práce spojená přímo se školou tedy natáčení. Mgr. Šárka Slezáková není sice specialistkou na naše téma regionálního terorismu v Indii, ale i přesto nám poskytla zajímavé informace a to přímo z oblasti.
Zajímalo nás:

1. Co Vás vedlo k tomu si vybrat Indii a vycestovat zrovna do ní??
Co Vás na Indii zaujalo??

Ten prvotní impuls si nepamatuji, první návštěva byla totiž pracovní – točila jsem pro ministerstvo zahraničí dokument o česko-indických vztazích. Pak už jsem věděla, že se musím vrátit :) těžko to popsat : „když tu jste, tak na Indii strašně nadáváte a když odjedete strašně vám chybí.“ Každý den je tu jiný, stále poznáváte něco nového. I cesta rikšou pro ovoce na trh je dobrodružství a nikdy neproběhne stejně. Člověk se neustále diví ... žasne ...

2. Myslíte si, že je Indie pro turisty bezpečná??

Myslím, že ano. Pokud dodržují základní pravidla. Stejně tak jako bych se po Žižkově v noci neprocházela sama, nevydám se do slamů, nebo do muslimské čtvrti. Nechodím odhalená a respektuji pravidla místa, kde se nacházím (šátek na hlavě apod.)


3.V českých i světových médiích neustále čteme o teroristických útocích v Indii, jak tento terorismus v Indii vnímají indická média?? (denní tisk, televize, rozhlas) Jakou tomuto tématu věnují pozornost??

Indové mají strach stejně jako my. Indická média obecně věnují tomuto problému velkou plochu. Sleduji pravidelně The Hindu a Times of India a jejich webové portály. Na televizi koukám sporadicky.


4. Znáte někoho, kdo má přímou zkušenost s teroristickými útoky?? Když ano, tak jakou; popř. Vaše zkušenost??

Ne, jen jedna stážistka – Češka – bydlela doslova za rohem od místa, kde se stal teroristický útok. Výbuch slyšela, ale myslela si, že je to ohňostroj – dělobuchy a petardy jsou tady v Indii na denním pořádku. Další den se šla na místo podívat. Nevystrašilo jí to, zůstala tu další dva měsíce.

5. Jak lidé v Dillí vnímají aktuální masakr v Bombaji?? Dá se říct, že toto téma je mezi lidmi na denním pořádku??

Musím říct, že to Indy zasáhlo. Všude běžely televize a všichni sledovali Bombajské drama. Dokonce i v obchodech (prodavač si od vás bral peníze a přitom koukal na televizi). Vesměs všichni Indové, které znám, útok odsoudili.


6. Co si myslíte o názoru, že útočníci v Bombaji nebo i jejich kolegové z Kašmíru mají snahu zhoršit vztahy mezi Indií a Pákistánem a vyvolat mezi nimi zmatek, popř. nějaký konflikt?? Jakou roli v tom můžou hrát informace, že teroristé byli vycvičeni bývalými příslušníky pákistánské armády, má v tom podle Vás prsty i pákistánská vláda??

Nejsem odborník na indicko-pákistánské vztahy, ale zní to logicky. Zvlášť proto, že v těch dvou Bombajských hotelech se – podle slov mých známých Indů – ubytovávají převážně bohatí Indové (západní turisté tvoří prý jen zlomek). Zasáhlo to tedy nejen turisty, ale i finančníky, obchodníky atd.


7. Máte Vy osobně strach po tom, co se stalo v Bombaji, např. když se pohybujete v indických restauracích, kavárnách či nádražích hlavního města??
Měla jste obavy z podobných událostí již před odjezdem do Indie??

Když vidím skupinu mladíků procházet nějakou rušnou částí města, tak mě trochu zamrazí. Možná si víc všímám lidí okolo.

Když jsem do Indie přijela měla jsem trochu nepříjemný pocit při návštěvě jednoho místa, kde vybuchla nedávno bomba, ale postupně jsem se přestala bát.


8. Jaké jsou podle Vás bezpečnostní opatření zdejší policie?? Myslíte si, že je dostatečné?? Vídáte často policejní hlídky v ulicích města??

Bezpečnostní opatření jsou jako cedník. Policejní hlídky jsou sice poměrně časté, ale nemají žádný systém. Když jedete autem, zeptají se Vás jen odkud a kam jedete.
Otázka je, jestli je možné v přelidněné Indii, kde jsou neustále nekonečné zácpy, provádět důkladnější kontroly. I tohle opatření neuvěřitelně komplikuje dopravu.
Stejné je to i na tržištích – všude u vchodu jsou sice detektory kovu a policista vám prohlédne tašku, o 5 metrů dál je ale díra v plotě a proudí tudy stovky Indů. Je to stejný princip, který myslím využili teroristé v Tádži – obešli hlavní vchod, kde byly detektory a zbraně pronesli vchodem zadním.

9. Jak vnímají podobné útoky na civilní obyvatelstvo běžní lidé??
Napadá je jako první spojitost, že za výbuchy stojí muslimové??
Jak vlastně vnímají hinduisté muslimy??

Na tuto otázku nejsem schopná odpovědět. I když se stýkám s poměrně velkým množstvím Indů, nepovažovala bych jejich názor za obecný. Vesměs jsem se setkala s odsouzením, ovšem je otázka, jestli by se Ind, který schvaluje útoky stal mým přítelem a pochybuji o tom, že by se on se mnou vůbec začal přátelit.
Jediné co vím bezpečně, že hinduisté mají obecně z muslimů strach.


10. Jak se Indové dívají na Čechy?? Jak naopak Indy vnímáte vy z pohledu Češky??
Jak byste popsala typického Inda??

Indové si o nás většinou myslí, že jsme Rusové. Czech republic, je pro ně problém (už mě taky zapsali jako Chiken republic :)) chytají se na Prahu a Československo.
Obecně platí bílá kůže = vstupenka kamkoli. Zároveň i příplatek na všechno (říkáme tomu „bělohubné“). Jsi bílý, tak plať. Když jsem se Inda ptala, proč platím vstup na Tádžmahál 750 rupií a Indové pouze 50, řekl mi, že je to proto, že jsem bohatá. Když jsem namítla, že Indové u nás zaplatí stejně jako my, nechápal. Bílá kůže zajistí člověku ale i určité bezpečí – netroufnou si. Neokradou vás.

Typický Ind neexistuje – kastovní systém stále platí – denně se potkávám s rikšáky, zahradníky, studenty JNU, svými kamarády – každý z nich je jakoby z jiné planety – liší se vším (majetkem, vzděláním, zájmy, angličtinou) dokonce i zevnějškem a odstínem kůže. Typický / průměrný Ind neexistuje.
I zvyky a gesta se liší podle „kasty“.


Jsme rádi, že si na nás udělala Mgr. Šárka Slezáková čas a pokusila se odpovědět na naše otázky. Samozřejmě jsme volili otázky, které byly spíše ze života než na odborníka přes terorismus. Do dotazů jsme zařadili i události z minulého týdne – masakr v Bombaji a je to velmi zajímavé, když sledujete událost v médiích a pak si přímo vyměníte pár mailů s člověkem, který je přímo v oblasti dění. Každopádně svými postřehy a poznatky oživila náš blog.
Ještě jednou děkujeme. FriSko