Bouřlivý severovýchod – Manipur a kmeny Kukiů

Indie, druhý nejlidnatější stát s více než miliardou obyvatel, představuje etnicky nejheterogennější zemi světa. V zemi žije na desítky početných národů se staletými kulturními a jazykovými tradicemi, další desítky malých národů a stovky etnik.

Situace v Indii ve srovnání s jinými multietnickými státy je zcela výjimečná v tom, že nemá jednoznačně dominantní národ (Hindové tvoří cca 28 % všech Indů)¹. Účinnou protiváhou jim je tucet velkých národů a takové společenství už je prakticky jistou zárukou toho, že v demokratickém systému se těžko stane, že některá strana zůstane zcela osamocená vůči ostatním. Vybudováním demokratického systému v Indii od počátku její existence (resp. převzetí od Britů) byl dán dobrý základ pro vytvoření funkčního multietnnického státu. Indie je podle ústavy z roku 1950 federativní republikou, v ústavě se však zásadně používá termínu svaz (unie) a nikoliv federace, aby se zdůraznila indická státní jednota. Žádný stát ani svazové území nemá právo ze svazu vystoupit².

Dá se říci, že v hinduistické komunitě každého národa těžko může vzniknout masové hnutí s cílem odtržení od Indie – už proto ne, že neexistují objektivní podmínky pro takové hnutí (jazyková či kulturní diskriminace, výrazné ekonomické zaostávání)³. Muslimská komunita je příliš slabá a územně roztříštěná, takže od ní nelze předpokládat snahy o odtržení, také proto, že v rámci Indie má zaručena rovná práva s hinduisty.

Dle rozložení početnějších menšin na mapě Indie, je zřejmé, že pro masová separatistická hnutí v Indii prostě nejsou příznivé podmínky – ani etnické, náboženské či ekonomické. Výjimkou jsou pouze tři oblasti, kde Indie už od počátku svého vzniku musí čelit silným separatistickým tendencím: Kašmír, Punjab a na skoro celém výběžku indického severovýchodu, na který se podíváme blíže.

Zdroj: http://www.hkvysehrad.cz/mapy/indie.jpg

Severovýchodní Indie – sedm sester

Výrazně multietnickou zónu představuje už zmíněná severovýchodní Indie. Nalezneme zde sedm svazových států . Arunchal Pradesh, Assam, Manipur, Meghalaya, Mizoram, Nagaland a Tripura, někdy jsou označovány jako sedm sester. Na ploše cca 225 tisíc km² žije přes 30 miliónů obyvatel. Je to nejchudší oblast celé Indie, přívěšek spojený s vlastní Indií úzkým tzv. Asámským koridorem. Ten vznikl v roce 1947 vyříznutím islámské části Bengálska, které dnes známe pod jménem Bangladéš.

Zdroj: http://www.mapsofindia.com/maps/manipur/manipur-location-map.gif

Při vzniku Indie se v severovýchodním výběžku nacházela jen dvě Brity tolerovaná knížectví – Manipur a Tripura. Zatímco v kontinentální Indii byly až na Kašmír všechny knížecí státy během 50. let začleněny do větších celků, avšak na severovýchodě oba přežily. Nebylo je totiž kam začlenit, ikdyž ani ony nebyly zdaleka homogenní.

V Manipuru jsou státotvorným etnikem hinduizovaní Meithejové, kteří se začali označovat jako Manipurci. Na severu státu převládá nágský kmen Thangkul a na jihu kmeny Kukiů. Kukiové se také mohou nazývat Khongjois a sousedním Mizórámem jsou považováni za etnickou skupinu Mizů. Bližší informace o životě, fyzických vlastnostech, obydlích a kultuře Kukiů naleznete zde:

Zdroj: http://farm1.static.flickr.com/67/178284654_98f8bd8a8f.jpg?v=0

Stát Manipur a problémy, kterým musí čelit

K zvledem ke své zeměpisné poloze bývá Manipur nazýván perlou himalajského systému někdy najdeme označení Klenot Indie. Překlad slova Manipur je šperková půda či půda plná šperků z anglického "A jeweled land". Hlavním městem je Imphal, který se nachází v samém středu celého Manipuru. Národním jazykem byla v roce 1992 uznána Manipurština.

I přes nádherná označení jako perla či klenot se i Manipur musí potýkát s mnoha problémy. Jedním z největších problémů je drogová závislost. Účinky geograficky blízkého Zlatého trojúhelníku jsou zde velmi citelné. Stovky mladých jsou neproduktivní a jsou břemenem manipurské společnosti. Podobné je to u šíření AIDS. Sdílení stříkaček mezi narkomany je nejobvyklejší způsob nákazy. V Manipuru žije nejvíce HIV pozitivních z celé Indie. Dalším problémem je velké množství separatistických skupin, které zásadně ohrožují život v tomto svazovém indickém státu.

Dle serveru South Asia Terrorism Portal existuje v Manipuru 40 povstaleckých skupin, z nichž 6 je úplně zakázaných ( např. Kangleipak Communist Party (KCP), Kanglei Yawol Kanna Lup (KYKL), Manipur People's Liberation Front (MPLF) ) a 9 je teroristicky aktivních – většina z nich jsou povstalci z kmenů Kukiů ( např. Kuki Liberation Army (KLA), Kuki National Army (KNA), Kuki National Front (KNF), Kuki Revolutionary Army (KRA) …)

Seznámení s Kuki National Front (KNF)

Kukijská Národní fronta (KNF) vznikla pod vedením Ranco Thangboi Kuki 18. května 1988. Původně byla založena na obranu Kukiů před Národní socialistickou radou Nagalandu a jejich hegemonii v oblastech obydlených Kukii. Hlavní cíl bylo a je zajištění samostatného státu či unie pro Kukijské komunity a sjednocení všech Kukiů v nové vlasti nazývané KUKILAND.

Vedení a vůbec celá KNF byla v roce 1995 rozdělena na dvě frakce, mocnější prezidentskou frakci a vojenskou radu. Thangboi Kisen je prezidentem, zatímco L.H. Stephen je ministr informací a propagace. Ministr obrany Hengkhotinmong byl zabit policií v Manipuru v roce 2005. Celkem se odhaduje, že KNF ( včetně všech frakcí) má 400 až 500 ozbrojenců.

Oblast působení KNF je do značné míry znatelné v okresu Churachandpur, ale je činná i v dalších kukijských oblastech jako Chandel, Tameglong a Senapati.

Zdroj: http://www.mapsofindia.com/maps/manipur/manipur-district-map.gif

Kukijská národní fronta je spolupracuje a je provázána s ostatními skupinami. Kromě toho, že mají dobrá spojení s několika dalšími kukijskými militantními skupinami, tak udržují úzké styky s United National Liberation Front (UNLF) a Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou (PLA). KNF také spolupracuje s Khaplang frakcí Národní strany socialistické Nagalandu (NSCN-K), která je aktivní v regionu Nagaland. Blíže nespecifikované zprávy uvádějí, že cca 300 KNF rekrutů prochází výcvikem Kachin Independence Army (KIA) táborech v Myanmaru.

Celkově bylo v roce 2007 v Manipuru během ozbrojených akcí zabito 408 lidí, čímž se stát zařadil na 2. místo za Asám s 437 mrtvými. Většinu tvoří členové extremistických skupin, přesto oběti konfliktů na straně civilistů a bezpečnostních sil vzrostly oproti roku 2006 přibližně o 50%⁴. KNF stojí za několika desítkami teroristických útoků. Poměrně často ozbrojenci likvidují i lidi z vlastních řad, buď jako trest za dezerci nebo dochází ke střetům mezi různými znepřátelenými skupinami. 21. září letošního roku byl například zabit vůdce jedné rebelující skupiny ze Samuthongu. 11. se „podařilo“ KNF vylepšit svůj kredit v očích médií a místních obyvatel tím, že postřelili 3 pašeráky drog a zabavili jim 1200 tablet⁵.

Postoj a opatření státu

Svazový stát Manipur je již od roku 1958, dva roky poté co se stal teprve svazovým teritoriem, na listině The Armed Forces (Special Power) Act (AFSPA), která uděluje státům Arunchal Pradesh, Assam, Manipur, Meghalaya, Mizoram, Nagaland a Tripura (pozn.: tedy všem „sedmi sestrám“) statut „narušená oblast“ (disturbed area). Podle této listiny je to „státní nebo svazové teritorium, které je v tak narušených nebo nebezpečných podmínkách, že použití ozbrojených jednotek na pomoc civilním silám je nezbytné“⁶. „Ozbrojenými silami“ se myslí jakékoliv ozbrojené síly ve službách unie. Tento statut se každoročně obnovuje a nejinak tomu je do letošního 30. října. Manipurská vláda se totiž usnesla, že „zákon a pořádek ve státě se postupně zhoršily“⁷ a musí požádat o pomoc bezpečnostní složky o zakročení proti militantním skupinám.

Od 70. let uskutečnila armáda mnoho operací proti teroristům na územích pod jejich nadvládou, výsledek však byl dočasný a prchavý. Mimo jiné je to kvůli slabé podpoře armády ze strany státní policie. Teprve v roce 2004 byla vytvořena Jednotná struktura vedení (Unified Command Structure - UCS), která má koordinovat spolupráci armády, státní policie a také Centrálními para-militárními jednotkami, které rovněž nezaznamenaly mnoho úspěchů.

Přestože je v Manipuru policejní složka nadprůměrná, na 100 000 obyvatel připadá 554 policistů (v celé Indii je to jen 126) a na 100 km² je to 63,8 (celostátní průměr 44,4), k zajištění pořádku to zdaleka nestačí. Kvůli těžkému terénu a dobře vyzbrojeným teroristickým skupinám je třeba výcviku dalších podpůrných jednotek. Velkým problémem je také vybavení, policejní stanice často nemají vůbec žádné vozidlo, v některých případech dokonce nejsou napojeny na telefonní či mobilní síť. V současnosti se Manipurská vláda snaží realizovat plán na modernizaci obranných složek a snížení násilí počítající s výdaji 248 milionů Indických rupií⁸.

¹ Baar, V. Národy na prahu 21. století: Emancipace nebo nacionalismus? 2. vyd., Šenov: nakl. Tilia, 2002. 175 s. ISBN 80-86101-66-5
² Ibid.
³ Ibid, 176 s.
⁴ http://www.satp.org/satporgtp/countries/india/states/manipur/index.html
⁵ http://satp.org/satporgtp/countries/india/states/manipur/terrorist_outfits/KNF.HTM
⁶ http://www.satp.org/satporgtp/countries/india/document/actandordinances/armed_forces_special_power_act_1958.htm
⁷ http://www.satp.org/satporgtp/countries/india/states/manipur/index.html
⁸ Ibid.

Zdroje:
Baar, V. Národy na prahu 21. století: Emancipace nebo nacionalismus? 2. vyd., Šenov: nakl. Tilia, 2002. ISBN 80-86101-66-5
Kangla Online [cit. 02.11.08, URL: http://www.kanglaonline.com/]
Kuki Students Democratic Front [cit. 02.11.08, URL: http://www.ksdf.org/]
New Kerala [cit. 02.11.08, URL: http://www.newkerala.com/]
Official website of Manipur [cit. 02.11.08, URL: http://manipur.nic.in/welcome.html/]
South Asia Terrorism Portal [1] [2] [3] [cit. 17.10.08, URL: http://satp.org/]
Webindia123.com [cit. 17.10.08, URL: http://www.webindia123.com/]

Je podivuhodné, že v tak malých státech jaké se nachází na severovýchodě Indie, oproti jiným, čítajícím desítky milionů obyvatel, se projevují tendence k vytvoření územních celků ještě menších než jsou dnes. Jaký osud by čekal obyvatele "Kukilandu", už dnes žijícím mnohdy v naprosté chdobě, kdyby své etnikum územně sjednotili? Měli by nejspíš lepší podmínky pro zachování svébytné kultury, zvyků a jazyka, o nějaké větší podpoře centrální vlády ovšem lze pochybovat. A jakou cenu má národní sebeurčení, když možnosti rozvoje jeho výhod jsou značně omezené? Odpověď lze hledat jedině u samotných Kukiů a v tom, zda bude jejich podpora separatistickým organizacím stoupat či naopak. To ukáže, jak mnozí říkají, čas.