Slovo na konec

Vážení čtenáři,

nadešel čas ohlédnout se zpět a zhodnotit, o čem jsme Vás na našem blogu v uplynulém období informovali, o jakých problémech týkajících se terorismu v Indii jsme pojednávali a shrnout to nejpodstatnější, co je třeba při studiu terorismu v této oblasti brát v úvahu.

Indie je velká a velice rozmanitá země a jak jsme postupem času zjistili, má také mnoho specifických, někdy menších, ale i velkých problémů. Pro přehlednost je možné geograficky vymezit několik problematických zón na území Indie, které by mohly charakterizovat ty nejzávažnější hrozby. Jak si však dále ukážeme, souvisí s nimi mnoho dalších socio-kulturních okolností. Jsou to tyto oblasti:

• Severovýchodní Indie
• Džammú a Kašmír
• „Rudý koridor“

Mimo to mohou existovat i další oblasti, ve kterých v minulosti působilo určité napětí, jako třeba v Pandžábu nebo na drávidském jihu indického subkontinentu, zde také například ve spojení s interním problémem Šrí Lanky, kde působí drávidští Tamilové, žijící také v Indickém státě Tamilnád, který hraje, mimo centrální indickou vládu, také svou specifickou roli v průběhu konfliktu na sousedním ostrově. Zatímco totiž centrální indická vláda podporuje vládu na Cejlonu, Tamilnád se naproti tomu staví za tamilské Tygry osvobození tamilského Ílamu (Liberation Tigers of Tamil Eelam, LTTE). O těchto vztazích se můžete dozvědět něco více na blogu našich kolegů – Martina Sigmunda a Renaty Bartoškové – kteří neopomenuli ani právě tento indický faktor¹. Co se týče Indie samotné, zde však v současnosti nedochází k ničemu závažnému a to ani v případě Pandžábu, jenž v minulosti představoval jeden z největších problému státní integrity. Snahy o vytvoření samostatného Chálistánu opadly, když byly zdejší radikální aktivity eliminovány zákrokem indické armády.

Severovýchodní Indie

Podívejme se tedy nyní na první vytyčenou oblast – Severovýchod Indie. Bývá někdy označována jako „Sedm sester“, jelikož se na tomto území rozkládá sedm svazových států Indické republiky. Jsou to Arunáčalpradéš, Asám, Manipur, Megháláj, Mizórám, Nágáland (neboli Nágsko) a Tripura. Tato nejchudší oblast celé Indie, přívěšek spojený s vlastní Indií úzkým tzv. Asámským koridorem, který vznikl v roce 1947 vyříznutím islámské části Bengálska (dnešní Bangladéš), představuje výrazně multietnickou zónu. Jazyky kmenů a národů zde žijících jsou jak indoevropského původu², tak z jazykové rodiny sinotibetské (tibetské a barmské kmeny) a austroasijské jazykové rodiny (mundské a monsko-khmérské jazyky). To znamená, že zdejší obyvatelstvo je etno-lingvisticky poměrně blízké obyvatelstvu za západními hranicemi. Můžeme ji tak považovat za součást širší Indo-čínsko-myanmarské zóny nestability³, která zahrnuje také sousední Myanmar a přilehlé oblasti jihozápadní Číny. Mezi nejaktivnější národy v odporu proti centrální moci patří Nágové v Nágsku a Manipuru, Kukiové v Manipuru a Bódové v Asámu. Je však možné, že se objeví snahy obnovit i kdysi samostatné knížectví Manipur a Tripura, které Indie anektovala jako svazová teritoria v roce 1956 a 1963. Za příčiny teroristických akcí, hlavně v podobě přepadení, včetně policejních stanic, je označována chudoba a problémy s drogami, kterých je zde velmi mnoho. Je pravděpodobné, že na vývoj v této oblasti bude mít vliv za hranicemi, především v Myanmaru, kde vládne vojenská junta, ale kde především proti centrální moci již dlouhou dobu bojují mnohé národy jako jsou Šanové, Karenové, či Arakánci. Vyskytuje se zde i přeshraniční spolupráce teroristů, ale také spolupráce Indie a Myanmaru v boji proti nim. Etnika žijící na území Indie se nacházejí v daleko demokratičtějším, ač nesmírně chudém prostředí. Otázkou do budoucna se zde jeví, jak se bude situace vyvíjet po demokratizaci režimů v Myanmaru (na ten v dnešních dnech tlačí mezinárodní veřejnost a OSN) a v Číně. Z hlediska terorismu ale není tato oblast tak nebezpečná, jako ty následující, především z prostorového hlediska.

Džammú a Kašmír

Tento indický stát je dnes pouze oklešťeným územím někdejšího kašmírského regionu. Část z něj zpravuje Pákistán jako Ázád Kašmír (Svobodný Kašmír) a Severní teritoria a zbytek Čínská lidová republika jako Aksai Chin (oblast západního Ladákhu). Osud této oblasti je těžce postižen několika indicko-pákistánskými konflikty. Maháradžovi Hari Singhovi se sice podařilo připojit Džammú a Kašmír za příslib ochrany k Indii, nicméně faktem nadále zůstává, že je oblast obydlena převážně muslimy, kteří žádají samostatnost nebo připojení k Pákistánu.

Radikální islamistické skupiny, které se zde za tímto účelem zorganizovaly, nebojují jen proti Indické armádě na domácí půdě, ale provádějí teroristické útoky na území celé Indie. Na svém účtu mají mnoho bombových útoků na ulicích, v hotelích či ve vlacích, v nedávné době si zřejmě připsali také profesionálně zorganizovaný teror uprostřed největšího indického města, Bombaje. Nesmíme zapomenout, že členové některých teroristických skupin byly vycvičeni v Pákistánu, vyskytují se informace, že možná i bývalými příslušníky pákistánské armády. S obviněním pákistánské vlády z podpory přeshraničního terorismu je však nutné zacházet opatrně. Indická média to berou jako žhavé téma, avšak bez toho, aniž by byly poskytnuty přijatelné důkazy, se to dá považovat za populismus. Více o indicko-pákistánských vztazích najdete na blogu našich dalších kolegů – Anety Tutkové a Barbory Prátové⁴.

Je možné, že se tento zdroj terorismu stane v budoucnu jedním z hlavních terčů boje proti mezinárodnímu terorismu, který již několik let vede americká zahraniční politika. Již dnes jsou vidět snahy o dialog na toto téma mezi Spojenými státy na jedné straně a Indií a Pákistánem na straně druhé. Se druhým jmenovaným již USA spolupracuje v oblasti afghánsko-pákistánské hranice. Z hlediska prostorového rozšíření do velkých indických měst daleko od území Kašmíru i rozsahu útoků, je tento terorismus velkou hrozbou pro bezpečnost v Indii.

„Rudý koridor“

Je to prostor táhnoucí se od hranic s Nepálem přes Bihár na severu až do Dandakaranyanského regionu (lesní oblast střední Indie), po východní polovině Indie až po jižní cíp Ándhrapradéše. V této oblasti se značně rozšířilo radikální maoistické komunistické hnutí, jehož počátky se táhnou zpět do koloniální doby. K velkému zlomu došlo v roce 1967 v Naxalbari, kde proběhlo rolnické povstání v čele s odtrhnuvší se skupinou nejradikálnějších členů Komunistické strany Indie – Marxisté. Následovalo ještě období vzájemných bojů mezi jednotlivými komunistickými frakcemi, až nakonec vznikla dnes nejmocnější maoistická organizace Komunistická strana Indie – Maoisté (Communist Party of India – Malost, CPI-Maoist.

Od vzniku svého vzniku je tato strana (skupina) aktivní ve 156 okrscích 13 států Indie, a to v Ándhrapradéši, Čhattísgarhu, Džhárkandu, Biháru, Uríse, Uttarpradéši, Madhjapradéši, Maharášhtře, Západním Bengálsku, Karnátace, Tamilnádu, Uttarančálu a Kérale. Strana se snaží navázat a rozšířit působnost v několika dalších státech, jako je Gudžarát, Harijána, Paňdžáb, Rádžastán a Himáčalpradéš. Největším problémem je, že tito maoisté fakticky ovládají velké části indického území, včetně zhruba jedné pětiny veškerých indických lesních prostorů, kde zřizují maoisté své tábory a dokonce pořádají stranické mítinky. Jak jsem na našem blogu informovali, mají určitý vliv i na volební proces. Těší se i jisté podpoře té nejchudší vrstvy obyvatelstva, své členy získávají často z řad studentů.

Revoluční maoistické hnutí sleduje jeden velký cíl. Záměrem CPI- Maoist je mít souvislý úsek Indie pod svým vlivem a kontrolou a poté celé výše zmíněné pásmo „osvobodit“. Velké části území již mají pod svou kontrolou a terorizuje zde obyvatelstvo, které se nestaví na jejich stranu, útočí na policejní posádky a jiné bezpečností jednotky. Maoisté disponují obrovským množstvím, sice zastaralých či podomácku vyrobených, avšak účinných zbraní. V některých oblastech dokonce vytvořily z dobrovolníků doslova pravidelnou armádu. Je pravděpodobné že se budou snažit také o širší spolupráci s ostatními maoistickými skupinami působícími v jižní Asii, včetně Komunistické strany Nepálu - Maoisté (CPN-M) a Komunistické strany Bhútánu - Maoisté (CPB-M). Vzhledem k tomu, že v Nepálu již vládne komunistická strana, která zrušila monarchii, je možné, že se projeví jeho podpora komunistickému hnutí v Indii.

Problémy boje proti terorismu

S řešením problematiky terorismu jsou spojena mnohá úskalí. Jednak je to, v případě severovýchodu a naxalitů, nemožnost adekvátních policejních či vojenských zákroků proti rebelům. Ti ovládají často těžce dostupné lesní a horské oblasti, ve kterých se dobře vyznají a prakticky v nich žijí, takže jsou na ně zvyklí a jsou v jejich prostředí vycvičeni. Státní ozbrojené složky nemají tak kvalitní výcvik v těchto oblastech a často proti ozbrojencům vůbec nic nezmůžou. Řešením by se jevil jedině přísun velkého množství financí, což by však patrně zatížilo státní rozpočet.

V případě islamistického terorismu, se indická vláda ocitá v téměř neřešitelné situaci. Často je jí vytýkána nevole k zákrokům proti teroristům, přílišná opatrnost a zdrženlivost. Naopak pokud proti nim řádně zasáhne, sklidí kritiku, že postupovala nepřiměřeně a s náboženskými předsudky. Jeden vysoký státní úředník z ministerstva vnitra to vyjádřil slovy: "Pokud rozmístíme armádu, jsme zrůdy. Ale pokud to neuděláme, pak necháváme teroristy zvítězit."⁵ Velkou zásluhu na kritice vlády nesou média.

Jednoduše lze říci, že Indie postrádá komplexní strategii pro boj proti terorismu, která by analyzovala veškeré souvislosti a načrtla možné řešení. Taková strategie by se zřejmě neměla zabývat pouze s vojensko-strategickými okolnostmi, ale také ekonomickými zdroji a důkladně také jevy společenskými. Strategie by měla zahrnovat i rozsáhlou spolupráci se sousedními zeměmi. Pomoc Spojených států by mohla rovněž přispět k řešení situace. Nesmí ale dojít k osočení celých náboženských či etnických skupin. Jak je možné vidět, například muslimská náboženská obec se od teroristických útoků zásadně distancuje.

Poznámky:
¹ Sigmund – Bartošková. Bezpečnostně - politická situace na Srí Lance. URL: <http://srilankabezpecnost.blogspot.com/>
² Ty však tvoří jen nepatrný zlomek ze zhruba 420 jazyků, kterými se na severovýchodě Indie mluví, navíc z toho pouze dva – asámština a bengálština, jsou autochtonní (Baar, 2002, str. 185)
³ Baar, V. Národy na prahu 21. století: Emancipace nebo nacionalismus? 2. vyd., Šenov: nakl. Tilia, 2002. 274 s. ISBN 80-86101-66-5
⁴ Tutková – Prátová. Bilaterální vztahy mezi Indií a Pákistánem. URL: <http://indieapakistan.blogspot.com/>
⁵ India’s Terrorism Dilema. [online]. [cit. 8.12.08, URL: <http://www.businessweek.com/globalbiz/content/aug2008/gb2008088_409587.htm>