"Kdykoliv vznikne mezi Indií a Pákistánem napětí, vždy se to dotkne muslimů, protože ti jsou považováni za pátou kolonu, za potenciální agenty Pákistánu."Sjed Šahabudín1
Indoárijský islámský subregion, zahrnující především státy Pákistán, Afghánistán, Bangladéš a Indii, v minulosti kolonizovali křesťanští Britové. Zdejším muslimům však zůstala hlavním protivníkem populace hinduistická. Muslimové se ji po staletí pokoušeli rozvrátit, ale zničit tuto starou civilizaci se jim nepodařilo. Došlo tak k největšímu prolnutí dvou civilizací na světě, které nevyřešilo ani politické rozdělení v roce 1947, kdy v jižní Asii vznikly nynější státy.
Zastoupení muslimů v Indii
Indoárijský islámský subregion je specifický v tom, že při pohledu na mapu se jeví jakoby rozdělený hinduistickou populací Indie na dvě okrajová teritoria – Pákistán s Afghánistánem na západě a na východě Bangladéš. Avšak často zapomínáme na fakt, že v Indii je islám druhým nejrozšířenějším náboženstvím. Uvnitř Indie žije kolem 154 miliónů muslimů, kteří zařazují Indii na třetí místo ve světě v počtu islámských věřících hned po Indonésii a Pákistánu. Muslimské obyvatelstvo je nejvíce zastoupeno v indických státech Uttarpradéš, Západní Bengálsko, Bihár a Asám, v nichž tvoří 15-30 % populace. Ve státě Džammú a Kašmír najdeme 4,9 miliónů, islám je zde majoritním náboženstvím a v závislosti na počtu obyvatel jej uctívá až 64,2 % obyvatel státu! Takto vysoká procentuální zastoupení muslimských věřících v jednotlivých státech Indie podněcuje ke vzniku nejrůznějších separatistických či teroristických skupin. V naší analýze se zaměříme na asi nejstarší a nejdelší spor mezi hinduistickými a islámskými vyznavači a to ve státě Kašmír, kde aktivita těchto skupin a demonstrujících muslimských obyvatel v posledních měsících stále stoupá.
Zastoupení muslimů v Indii
Indoárijský islámský subregion je specifický v tom, že při pohledu na mapu se jeví jakoby rozdělený hinduistickou populací Indie na dvě okrajová teritoria – Pákistán s Afghánistánem na západě a na východě Bangladéš. Avšak často zapomínáme na fakt, že v Indii je islám druhým nejrozšířenějším náboženstvím. Uvnitř Indie žije kolem 154 miliónů muslimů, kteří zařazují Indii na třetí místo ve světě v počtu islámských věřících hned po Indonésii a Pákistánu. Muslimské obyvatelstvo je nejvíce zastoupeno v indických státech Uttarpradéš, Západní Bengálsko, Bihár a Asám, v nichž tvoří 15-30 % populace. Ve státě Džammú a Kašmír najdeme 4,9 miliónů, islám je zde majoritním náboženstvím a v závislosti na počtu obyvatel jej uctívá až 64,2 % obyvatel státu! Takto vysoká procentuální zastoupení muslimských věřících v jednotlivých státech Indie podněcuje ke vzniku nejrůznějších separatistických či teroristických skupin. V naší analýze se zaměříme na asi nejstarší a nejdelší spor mezi hinduistickými a islámskými vyznavači a to ve státě Kašmír, kde aktivita těchto skupin a demonstrujících muslimských obyvatel v posledních měsících stále stoupá.
Zdroj: http://www.tyden.cz/obrazek/india,kasmir.muslim-48b30aa0a6242.jpgDžammú a Kašmír
Kašmír se poprvé jako nezávislý stát zformoval v 7 .století. Ve 13. až 14. století do zdejší částečně hinduistické a částečně hinduistické populace pronikl islám, který přijali především Kašmířané. Ostatní národy zůstaly u svých tradičních vyznání. V roce 1586 byl Kašmír připojen k říši Velkých Mughalů, později ho ovládli Afghánci a potom Sikhové, jež pod britským protektorátem vládli až do roku 1947. Když už bylo zřejmé, že Britská Indie bude rozdělena na dva státy, Britové museli vyřešit kromě vymezení hranic ještě jeden problém: právně vyřešit otázku knížecích států, které byly vlastně britskými protektoráty a s odchodem Britů měly získat nezávislost,( jednalo se o 565 malých států). Tomuto se dalo zabránit jedině podepsáním nové smlouvy a to o připojení jednotlivých státu buď k Indii nebo Pákistánu. Většinou se tyto akty odehrály bez větších problémů až na potíže na severu Kašmíru. Kašmírský mahárádža Hari Singh snil totiž o tom, že by jeho stát mohl zůstat plně nezávislý na Pákistánu i Indii. Vyhnul se tedy k podpisu nové smlouvy.
Tímto osudovým rozhodnutím kašmírského mahárádži se započal nekončící spor o území Kašmíru. Pákistánci naverbovali do Kašmíru (kde bylo 75% islámských věřících) bojovné afghánské (paštúnské) kmenové vůdce, kteří měli za úkol ochraňovat muslimské soukmenovce od blížící se tzv. hinduistické poroby, a za odměnu mohli vyrabovat dobytá území. Pákistánský přístup (rabování kašmírského území) indický guvernér využil jako pádný argument a dokázal tak přesvědčit kašmírského mahárádžu, aby podepsal smlouvu o připojení k Indii. Podpis mimo jiné umožňoval vstup indické armády na území Kašmíru. Vypukl tak válečný konflikt. Následná dohoda o příměří rozdělovala Kašmír demarkační linií, podél níž propukaly další a další války, náboženské střety a nejrůznější demonstrace. Indie odvozuje své nároky od podepsané smlouvy, Pákistán podobné smlouvy respektuje až na tu kašmírskou. Žádá po Indii referendum, ale ta má obavy z vyslovení muslimských obyvatel Kašmíru k připojení k Pákistánu, referendum tedy stále odmítá. Dnes uplynulo více než půl století od uzavření příměří, aniž by se situace konečně podařila vyřešit.
Nicméně v zemi působí mnoho organizací usilujících o plnou nezávislost: Islámská fronta Džammú a Kašmíru (JKIF), Osvobozenecká fronta Džammú a Kašmíru (JKLF) a další teroristické skupiny, které jsou v oblasti velmi aktivní a zhoršují tak celou situaci (Lashkar-e-Toiba, Jaish-e-Mohammed, Hizb-ul-Mujahideen), a právě tato roztříštěnost umožňuje Indii politicky manévrovat.
Cesta mudžáhedínů - tam a zase zpět
Výskyt nelegitimních ozbrojených skupin se na území Kašmíru, respektive Indického státu Džammú a Kašmír, začal zvyšovat od konce 80. let 20. století, mimo jiné v souvislosti s koncem Ruské intervence do Afghánistánu. Mudžáhedíni, za Cartera a Reagana financovaní a vyzbrojení Ústřední zpravodajskou službou Spojených států (CIA), saúdskoarabskou, čínskou lidovou či íránskou vládou, kteří bojovali proti ruské armádě, se začali reorganizovat na území Pákistánu a Kašmíru. Z jejich řad se také zorganizovala skupina známá jako Taliban (paštunsky „studenti“), jejíž členové, kromě rigidní náboženské výchovy v „madrásách“ zřízených pro afghánské uprchlíky, získali také kvalitní výcvik v pákistánských vojenských táborech s podporou pákistánské rozvědky ISI (Inter-Services Intelligence). Ti následně získali kontrolu nad většinou území Afghánistánu, původně z docela ušlechtilého důvodu, a tudíž skoncovat s chaosem v zemi ovládané vojenskými skupinami, avšak nakonec zde nastolili nic než prachsprostý tyranický režim.
Stejného původu a vojenského výcviku se dostalo také jiným militantním skupinám, které začaly operovat v oblasti Kašmíru. Učinily tak také, mimo širší souvislost kašmírské otázky, v souvislosti s volbami do legislativního shromáždění státu Džammú a Kašmír, které proběhly v roce 1987. Místní muslimská opozice se vyjádřila, že byly volby namířeni proti muslimským politickým stranám. Následně se zformovala jejich extrémistická křídla, která vystoupila se separatistickými požadavky. Některé skupiny požadovaly nezávislost Džammú a Kašmíru na Indii, jiné jeho připojení k Pákistánu.
Separatismus nebo iredentismus?
Ze strany Pákistánu se jim dostalo značné podpory, zprvu oficiální, například voláním po diplomatickém řešení pod záštitou Organizace spojených národů, později však také v podobě vyzbrojení a zásobování. Indie Pákistán obvinila z podpory separatistů a vyzvala jej k ukončení jeho „přeshraničního terorismu“. Během 90. let se pak ve znamení tohoto vývoje vyskytly také některé nové radikální skupiny, které zastávají radikální islamistické postoje. Tak se místo původně sekulárních a nacionalistických požadavků dostala do popředí „náboženská“ ideologie. A právě to bylo zřejmě nejvíce způsobeno přílivem „islámských bojovníků“ z Afghánistánu a jejich následným splynutím s původními separatisty.
Jelikož jsou kašmírské militantní skupiny podporovány pákistánskou rozvědkou a armádou a tím, že jsou prakticky od počátku napojeny na Taliban a z něj vzešlé al-Kájdy, přičemž všechny byly vycvičeny z velké části v Pákistánu, nabývá původně národněosvobozenecký boj spíše iredentistické povahy. Za připojení Džammú a Kašmíru k Pákistánu.
„Čistota“ příkladem
Prototypem výše popsané procedury může být organizace Laškáre Tojbá (Lashkar-e-Toiba, LT) aneb „Armáda čistých“. V roce 1990 se oddělila jako ozbrojené křídlo od pákistánské fundamentalistické organizace Markaz-ud-Dawa-wal-Irshad (MDI), která rekrutovala dobrovolníky do Afghánistánu, kde měla úzké vazby na hnutí Taliban. Po ukončení afghánské kampaně se bojovníci LT vydali přiložit ruku k dílu v kašmírském konfliktu. A nebyli to Kašmířané, kteří by chtěli bojovat za svou nezávislost, nýbrž Pákistánci vzdělaní v madrasách a vycvičení v táborech ISI. Jejich cílem je, podobně jako u jiných skupin, secese Džammú a Kašmíru od Indie. To by ovšem byl jen díl toho, čeho chtějí dosáhnout, a tedy vytvořit pan-islámskou říši ve Střední Asii podle pákistánského modelu2. Jejich konečným cílem by pak měl být celosvětový „džihád“. Na adresu Indie ale i západních zemí používají pochopitelně značně kritickou rétoriku. Nejen LT, ale i mnoho dalších extremistických skupin, však mají nejspíše ještě jednu společnou myšlenku, udělat v Kašmíru co největší rozruch a působit do nejvíce problémů, včetně ztrát na životech, jak jejich či indických vojáků, tak především civilistů, aby donutili indickou vládu ustoupit, třeba pod nátlakem mezinárodního společenství.
Zájem o samostatný Džammú a Kašmír, jakým jej chtěl původně maháradža Hari Singh mít, ačkoliv kvůli nebezpečí útoku islámských válečníků připojil své knížectví k Indii, se rozplynul v mocenském sporu mezi dvěmi zájmovými sférami. Jedna strana se bojí přistoupit na referendum, protože je možné, že by se, s ohledem na většinu muslimů, vyslovilo proti setrvání ve federaci, druhá strana se nesnaží Kašmířanům ani tak pomoci k nezávislosti, jako k jejich zahrnutí pod svou vládu. Mimo to je konflikt v Kašmíru, který, jak známo, ovlivňuje také indicko-pákistánské vztahy, další ukázkou toho, jak se náboženství muže stát prostředkem mocenských ambicí a tlaků. Proto je v textu uveden tvar „islamistické“ namísto „islámské“, a „náboženské“ je ve vztahu s militantními skupinami použito v uvozovkách, jelikož terorismus nelze považovat za projev zbožnosti. Náboženské proklamace jsou pouze zástěrkou mocenských cílů a snahou ideologicky odůvodnit nároky na určité území, jeho vládu či individuální privilegia účastníků ozbrojeného boje proti legitimní moci. Obyčejní lidé, civilisté, se tak ocitají mezi zbraněmi indické armády na jedné straně a na straně druhé zbraněmi radikálů, kteří zdaleka nebojují pro jejich dobro.
1 Obavy muslimů v Indii [online]. [cit. 26.11.08, URL: http://www.bbc.co.uk/czech/lupasvet/358.shtml]
Tímto osudovým rozhodnutím kašmírského mahárádži se započal nekončící spor o území Kašmíru. Pákistánci naverbovali do Kašmíru (kde bylo 75% islámských věřících) bojovné afghánské (paštúnské) kmenové vůdce, kteří měli za úkol ochraňovat muslimské soukmenovce od blížící se tzv. hinduistické poroby, a za odměnu mohli vyrabovat dobytá území. Pákistánský přístup (rabování kašmírského území) indický guvernér využil jako pádný argument a dokázal tak přesvědčit kašmírského mahárádžu, aby podepsal smlouvu o připojení k Indii. Podpis mimo jiné umožňoval vstup indické armády na území Kašmíru. Vypukl tak válečný konflikt. Následná dohoda o příměří rozdělovala Kašmír demarkační linií, podél níž propukaly další a další války, náboženské střety a nejrůznější demonstrace. Indie odvozuje své nároky od podepsané smlouvy, Pákistán podobné smlouvy respektuje až na tu kašmírskou. Žádá po Indii referendum, ale ta má obavy z vyslovení muslimských obyvatel Kašmíru k připojení k Pákistánu, referendum tedy stále odmítá. Dnes uplynulo více než půl století od uzavření příměří, aniž by se situace konečně podařila vyřešit.
Nicméně v zemi působí mnoho organizací usilujících o plnou nezávislost: Islámská fronta Džammú a Kašmíru (JKIF), Osvobozenecká fronta Džammú a Kašmíru (JKLF) a další teroristické skupiny, které jsou v oblasti velmi aktivní a zhoršují tak celou situaci (Lashkar-e-Toiba, Jaish-e-Mohammed, Hizb-ul-Mujahideen), a právě tato roztříštěnost umožňuje Indii politicky manévrovat.
Cesta mudžáhedínů - tam a zase zpět
Výskyt nelegitimních ozbrojených skupin se na území Kašmíru, respektive Indického státu Džammú a Kašmír, začal zvyšovat od konce 80. let 20. století, mimo jiné v souvislosti s koncem Ruské intervence do Afghánistánu. Mudžáhedíni, za Cartera a Reagana financovaní a vyzbrojení Ústřední zpravodajskou službou Spojených států (CIA), saúdskoarabskou, čínskou lidovou či íránskou vládou, kteří bojovali proti ruské armádě, se začali reorganizovat na území Pákistánu a Kašmíru. Z jejich řad se také zorganizovala skupina známá jako Taliban (paštunsky „studenti“), jejíž členové, kromě rigidní náboženské výchovy v „madrásách“ zřízených pro afghánské uprchlíky, získali také kvalitní výcvik v pákistánských vojenských táborech s podporou pákistánské rozvědky ISI (Inter-Services Intelligence). Ti následně získali kontrolu nad většinou území Afghánistánu, původně z docela ušlechtilého důvodu, a tudíž skoncovat s chaosem v zemi ovládané vojenskými skupinami, avšak nakonec zde nastolili nic než prachsprostý tyranický režim.
Stejného původu a vojenského výcviku se dostalo také jiným militantním skupinám, které začaly operovat v oblasti Kašmíru. Učinily tak také, mimo širší souvislost kašmírské otázky, v souvislosti s volbami do legislativního shromáždění státu Džammú a Kašmír, které proběhly v roce 1987. Místní muslimská opozice se vyjádřila, že byly volby namířeni proti muslimským politickým stranám. Následně se zformovala jejich extrémistická křídla, která vystoupila se separatistickými požadavky. Některé skupiny požadovaly nezávislost Džammú a Kašmíru na Indii, jiné jeho připojení k Pákistánu.
Separatismus nebo iredentismus?
Ze strany Pákistánu se jim dostalo značné podpory, zprvu oficiální, například voláním po diplomatickém řešení pod záštitou Organizace spojených národů, později však také v podobě vyzbrojení a zásobování. Indie Pákistán obvinila z podpory separatistů a vyzvala jej k ukončení jeho „přeshraničního terorismu“. Během 90. let se pak ve znamení tohoto vývoje vyskytly také některé nové radikální skupiny, které zastávají radikální islamistické postoje. Tak se místo původně sekulárních a nacionalistických požadavků dostala do popředí „náboženská“ ideologie. A právě to bylo zřejmě nejvíce způsobeno přílivem „islámských bojovníků“ z Afghánistánu a jejich následným splynutím s původními separatisty.
Jelikož jsou kašmírské militantní skupiny podporovány pákistánskou rozvědkou a armádou a tím, že jsou prakticky od počátku napojeny na Taliban a z něj vzešlé al-Kájdy, přičemž všechny byly vycvičeny z velké části v Pákistánu, nabývá původně národněosvobozenecký boj spíše iredentistické povahy. Za připojení Džammú a Kašmíru k Pákistánu.
„Čistota“ příkladem
Prototypem výše popsané procedury může být organizace Laškáre Tojbá (Lashkar-e-Toiba, LT) aneb „Armáda čistých“. V roce 1990 se oddělila jako ozbrojené křídlo od pákistánské fundamentalistické organizace Markaz-ud-Dawa-wal-Irshad (MDI), která rekrutovala dobrovolníky do Afghánistánu, kde měla úzké vazby na hnutí Taliban. Po ukončení afghánské kampaně se bojovníci LT vydali přiložit ruku k dílu v kašmírském konfliktu. A nebyli to Kašmířané, kteří by chtěli bojovat za svou nezávislost, nýbrž Pákistánci vzdělaní v madrasách a vycvičení v táborech ISI. Jejich cílem je, podobně jako u jiných skupin, secese Džammú a Kašmíru od Indie. To by ovšem byl jen díl toho, čeho chtějí dosáhnout, a tedy vytvořit pan-islámskou říši ve Střední Asii podle pákistánského modelu2. Jejich konečným cílem by pak měl být celosvětový „džihád“. Na adresu Indie ale i západních zemí používají pochopitelně značně kritickou rétoriku. Nejen LT, ale i mnoho dalších extremistických skupin, však mají nejspíše ještě jednu společnou myšlenku, udělat v Kašmíru co největší rozruch a působit do nejvíce problémů, včetně ztrát na životech, jak jejich či indických vojáků, tak především civilistů, aby donutili indickou vládu ustoupit, třeba pod nátlakem mezinárodního společenství.
Zájem o samostatný Džammú a Kašmír, jakým jej chtěl původně maháradža Hari Singh mít, ačkoliv kvůli nebezpečí útoku islámských válečníků připojil své knížectví k Indii, se rozplynul v mocenském sporu mezi dvěmi zájmovými sférami. Jedna strana se bojí přistoupit na referendum, protože je možné, že by se, s ohledem na většinu muslimů, vyslovilo proti setrvání ve federaci, druhá strana se nesnaží Kašmířanům ani tak pomoci k nezávislosti, jako k jejich zahrnutí pod svou vládu. Mimo to je konflikt v Kašmíru, který, jak známo, ovlivňuje také indicko-pákistánské vztahy, další ukázkou toho, jak se náboženství muže stát prostředkem mocenských ambicí a tlaků. Proto je v textu uveden tvar „islamistické“ namísto „islámské“, a „náboženské“ je ve vztahu s militantními skupinami použito v uvozovkách, jelikož terorismus nelze považovat za projev zbožnosti. Náboženské proklamace jsou pouze zástěrkou mocenských cílů a snahou ideologicky odůvodnit nároky na určité území, jeho vládu či individuální privilegia účastníků ozbrojeného boje proti legitimní moci. Obyčejní lidé, civilisté, se tak ocitají mezi zbraněmi indické armády na jedné straně a na straně druhé zbraněmi radikálů, kteří zdaleka nebojují pro jejich dobro.
1 Obavy muslimů v Indii [online]. [cit. 26.11.08, URL: http://www.bbc.co.uk/czech/lupasvet/358.shtml]
2 Pákistán vznikl v podstatě jako „země pro muslimy“, v tomto případě pro indické
Zdroje:
Baar, V. Národy na prahu 21. století: Emancipace nebo nacionalismus? 2. vyd., Šenov: Tilia, 2002. ISBN 80-86101-66-5
BBC Czech [cit. 26.11.08, URL: http://www.bbc.co.uk/czech/]
BBC News
Center of Defense Information [cit. 26.11.08, URL: http://www.cdi.org/]
Center on Foreign Relations [cit. 26.11.08, URL: http://www.cfr.org/]
Týden.cz [cit. 26.11.08, URL: http://www.tyden.cz/]
USA Today
1 komentář:
Dobrý den,
Vaše analýza je v pořádku. Snad jen, když píšete, zkuste cizí názvy převádět do češtiny: např. Lashkar-e-Toiba (LT) ...Laškáre Tojbá (Lashkar - e-Toiba) aneb „Armáda čistých“. Snad jen, opravte drobné gramatické chyby např. Indické armády. Přeji mnoho dalších úspěchů. A.O.
Okomentovat